Finanční předsevzetí pro rok 2026: proč disciplína nestačí a co funguje lépe

Konec roku bývá plný samozvané inspirace. Internet se hemží „finančním detoxem“, návody na správné rutiny a excelovými rozpočty.

Dáváte si také předsevzetí?

Většina lidí ano. A většinou se týkají těchto témat:

• Zhubnout, jíst zdravě, více se hýbat, přestat kouřit, více spát.
• Trávit více času s rodinou, omezit práci, zlepšit komunikaci s partnerem.
• Začít šetřit, utrácet méně, lépe hospodařit s penězi.

Ale pak přijde realita.

Udržet předsevzetí – a ještě k tomu finanční předsevzetí, to je jako zaběhnout maraton. Proto jsme pro vás připravili několik přístupů a metod, které vás nebudou štvát už na konci ledna, dají se kombinovat a soustředí se stejně na cestu jako na výsledek.

Možná čekáte seznam aplikací, tabulek a jasných pravidel. Podle našich zkušeností ale vedou cesty trochu jinudy. A není to o jedné správné metodě. Je to spíš o tom, jak různé přístupy kombinovat tak, aby vás to dlouhodobě bavilo – a hlavně dávalo smysl vašemu životu.

1. Uvědomění

Kam vlastně jedete?‍

Zkuste si (nejpozději) v lednu udělat jednu hodinu času.
Ne na placení složenek. Ne na tabulky. Ale na zamyšlení.

Než začnete šetřit nebo investovat, zastavte se a položte si jednoduchou, ale klíčovou otázku:
Co pro mě osobně znamená být bohatý?

Pro někoho je bohatství možnost vyzvednout děti ze školy každý den ve tři odpoledne.
Pro jiného svoboda pracovat jen čtyři dny v týdnu.
Pro dalšího jistota, že když se rozbije auto, nestane se z toho rodinná tragédie.

A pak jsou tu lidé, kteří zjistí, že vlastně celý život honí cíl, který ani není jejich.

Peníze nejsou cíl.
Peníze jsou jen koncentrovaná energie a prostředek.

Energie, kterou dáváte do jejich vydělávání – váš čas, soustředění, někdy i nervy – by se vám měla někde jinde vracet. V podobě klidu, svobody, prostoru pro rodinu nebo věci, které vás opravdu baví.

Pokud ještě nemáte jasno v tom, co jsou vaše priority, je opravdu těžké cokoliv dodržet.
Bez cíle je i sebelepší disciplína jen krátkodobý sprint.

2. Emoční kotva

Mozek nepracuje s čísly, ale s příběhy

Jakmile víte, jak vypadá váš „bohatý život“, můžete si konečně spočítat, kolik vás takový život bude stát.
A tady přichází jednoduchý, ale velmi účinný trik: přestaňte se dívat na peníze jako na anonymní čísla.

Lidé často selhávají v dlouhodobých plánech proto, že „spořicí účet“ je nudný název. Nevyvolává žádnou emoci. A když přijde chuť utrácet, je až překvapivě snadné z něj něco „dočasně“ vzít. A lidé se rozhodují podle emocí a až zpětně si je racionalizují.

Zkuste si ve svém bankovnictví nebo finančním plánu udělat pár drobných změn.
Přejmenujte účty podle toho, co pro vás skutečně znamenají:

• „Spoření“ → Svoboda / Rentiér
• „Rezerva“ → Klidný spánek
• „Investice“ → Domek se zahradou 2030

Najednou se mění perspektiva.
Když přijde impulz vybrat peníze na něco, co „teď udělá radost“ (a nemusí to být nutně hloupost), neberete je z účtu. Mentálně je berete ze své svobody nebo budoucího domku.

A člověk se v tu chvíli opravdu zamyslí, jestli to za to stojí.

Tahle drobná psychologická změna často udrží směr lépe než jakákoliv tabulka v Excelu.

3. Systém

Vůle funguje někdy, automatika vždycky!

Většina lidí funguje podle jednoduché rovnice:
Příjem – výdaje = to, co zbyde pro budoucnost
Výsledek známe. Často nezbude nic.

Teď už ale máte vizi (uvědomění). Máte důvody (emoční kotvy).
Chybí poslední věc: systém, který vás bude pohánět i ve dnech, kdy se vám peníze nechce řešit.

Aby rok 2026 fungoval, zkuste takzvaný reverzní rozpočet:

Příjem – budoucnost = to, co mohu bez výčitek utratit

Prakticky to znamená jediné:
nastavit si trvalé příkazy hned na den po výplatě.

Nejprve pošlete peníze na svou „Svobodu“ a „Klidný spánek“.
A s tím, co vám na účtu zbyde, si pak dělejte, co chcete.

Nemusíte se hlídat.
Nemusíte mít výčitky.

Už jste si totiž „splnili“ to nejdůležitější.
A to je velmi praktická definice finanční svobody v každodenním životě.

4. Nejděte na to sami

Jestli chcete jít rychle, běžte sami. Jestli chcete dojít daleko, běžte s někým.

Finanční rozhodování není sprint, ale dlouhá cesta. A na dlouhých cestách se lépe drží směr, když jdete s někým dalším. Ne proto, že by vás kontroloval. Ale proto, že sdílíte cestu.

Když o svých plánech nikdo neví, je velmi snadné je po cestě potichu změnit, odložit nebo úplně opustit.
Když ale víte, že někdo jde s vámi – partner, kamarád, nebo někdo, komu důvěřujete – rozhodování se zpomalí, uklidní a často i zpřesní.

Stačí málo.
Nemusíte sdílet čísla ani detaily. Úplně postačí, že někdo zná váš směr. Ví, co je pro vás důležité. A občas se zeptá, jak se vám jde.

A pokud kolem sebe nikoho takového nemáte, nebo chcete mít vedle sebe někoho, kdo se v té krajině vyzná, dává smysl vzít si na cestu průvodce. Někoho, kdo už podobné cesty absolvoval mnohokrát, pomůže vám vyhnout se slepým uličkám a připraví vás na úseky, kde to může drhnout.

Zkuste si v lednu udělat hodinu času – ne na placení složenek, ale na zamyšlení nad tím, kam vlastně jedete.
A pokud budete chtít, vezměte nás s sebou. Pomůžeme vám s mapou i směrem.

‍

Myslíte to letos vážně?

Pokud si to chcete opravdu pojistit a mít vedle sebe někoho, kdo tu cestu už zná.
V Oliversum nejsme jen správci čísel. Jsme parťáci na cestě k vaší vlastní definici bohatství.

‍